Prince of persia

Publikováno: 16.února 2005

Verze hry: prodávaná/anglická/PC Doba recenzování: pár dnů

Taktickou sérii Rainbow Six znají vyznavači FPS žánru již řadu let, během nichž se dočkala řady pokračování, jejichž evoluce neustále posouvala laťku této specifické ságy výš a výš. Předchozí díl s přívlastkem Raven Shield znamenal přechod na Unreal engine a znatelná vylepšení taktické části, která nebyla povinná, ale skýtala spoustu netradiční zábavy. Ta byla součástí každé mise, kde se mezinárodní ozbrojené jednotky připravovaly na ozbrojený střet s teroristy.

Ale již nedávné demo naznačilo, že nový přírůstek Lockdown přinese řadu výrazných změn. Mohli jste v něm odehrát úvodní singleplayerovou misi, jakož i otestovat multiplayer a seznámit se tak se vším podstatným, co nabízí plná hra, která nejprve vloni vyšla pro konzole a nyní se dostává v předělané verzi na PC. Doporučuji demo zkusit, protože odklon od původního konceptu je značný a může leckoho překvapit, navíc vám o hře vypoví prakticky vše.

      • Sbohem taktiko
První překvapení na sebe nenechá dlouho čekat a setkáte se s ním hned v úvodu plné verze. Taktická příprava byla totiž zcela odstraněna a smrskla se na stručný briefing, následovaný nijak detailním náhledem mapy s vyznačením několika důležitých lokalit, jimiž postupně musíte projít. To, co jsem v případě Raven Shieldu chválil a co se autorům podařilo uživatelsky velice zpříjemnit, včetně možnosti misi pouze naplánovat a pak jen sledovat, jak se vaše intuice osvědčí, je v tahu a celá hra se omezila na pouhou akci. Myslím, že Rainbow Six (dále už jen R6) tak přišla o to nejcennější, co měla.



        S tím souvisí další zklamání, neboť máte k dispozici pouze jednu skupinu namísto až tří, které spolu dříve mohly kooperovat a vy jste krom střílení teroristů měli možnost během mise koordinovat jejich postupy. I tomuhle je tedy odzvoněno a hrajete pouze s týmem jedním. A aby toho nebylo dost, nelze již přepínat mezi jednotlivými členy týmu, ale hrajete pořád jen za jednoho z nich. Zdar celé operace pak závisí na životnosti právě vámi ovládané postavy, jejímž zabitím akce končí jako neúspěšná. Nemohu se ubránit pocitu, že všechna tato okleštění dala kvalitě hry notně na frak a zklame většinu věrných fanoušků, kteří právě v těchto prvcích nacházeli zalíbení.

• Nový engine, staré neduhy
Jak je již jasné, Lockdown se vydal cestou klasických first-person stříleček, kterých se na nás valí ze všech stran tuny, přičemž jen hrstce se podaří opravdu zaujmout. Hru sice pohání nový engine, který nevypadá zle, nicméně ani nijak neoslní a upřímně řečeno moc nechápu, proč se nepoužila v předchozím dílu představená technologie Unreal. Ale budiž, hra vypadá pěkně, což je první plus, které v její prospěch hovoří.

S novým enginem ale bohužel nepřišlo příliš hratelnostních vylepšení, která hře tohoto typu podle mého názoru docela chyběla. Dodnes mi není například jasné, proč nelze povyskočit nebo aspoň vylézt na překážku, a z jakého důvodu chybí možnost zalehnout. Tím spíš, že se nyní původní taktická hra změnila v klasickou střílečku. Tato omezení beru jako zcela zbytečná a hodila by se o to více v multiplayeru, kde by bitkám poskytla mnohem větší herní variabilitu. Jinak je zpracováno alespoň házení granátů, kde se vykresluje trajektorie hodu a tudíž se dá mnohem lépe zamířit. Aspoň něco. Čekáte-li ale nějaké citelnější novinky, jste na špatné adrese.

 

    • Í kvé tykve
Jedním z nejsilnějších pilířů singlové střílečky je umělá inteligence nepřátel, u té týmové pak navíc i fištrón spoluhráčů. Tyto vlastnosti patřily k jedněm z vlekoucích se neduhů série R6, s nímž si autoři nedokázali poradit, a nic na tom nezměnil ani poslední díl Lockdown. Zevlující panáci zapíchaní do mapy, čumící často naprosto nesmyslným směrem, a to mnohdy i v případě, že stojíte kousek od nich. Když už se rozhodnou střílet, dají vám vteřinu na zamíření a pokud ani to vám nebude stačit k jejich poklidnému sejmutí, pošlou pár kulek do vzduchu, než teprve zkusí poškádlit vaši uniformu. Spíš než co jiného budí jejich chování smutný úsměv, než aby vám naháněli hrůzu - viz video v tabulce.

VIDEO Z VLASTNÍHO HRANÍ

Na oko pěkné, hratelně už ale mnohem fádnější scény z hraní Rainbow Six: Lockdown vám přiblíží tříminutové video (20 MB, XVID) z několika misí. Krom běžných přestřelek v něm uvidíte organizovaný průnik týmu do místnosti (i s použitím páčidla) a její následné vyklizení od nepřátel. V jednom okamžiku si lze všimnout i kružnic sloužících k udání trajektorie házeného granátu. Celá scéna pak končí šplháním po žebříku, což se našemu hrdinovi stalo osudným.

Hra nabízí celkem dvě obtížnosti, které se ale liší jen počtem tupounů v mapě. Zabít vás dokáže jen náhoda, kdy někoho ve spěchu přehlédnete anebo se zničehonic vyrojí horda ve vaší těsné blízkosti, což hra sem tam udělá a považuje to za zajímavé zpestření. Za zmínku jistě stojí neomezené sejvování aktuální pozice, díky němuž jde postup v kterýkoli okamžik uložit. Tuto funkci pochválím za to, že uložení i načtení jsou velice rychlá.

 

    • Vachrlatý koncept
Hra je však plná nelogičností a jednou z nich je vybalancování zbraní a vůbec kontaktu s nepřáteli. Svoji výbavu si můžete do každé mise neomezeně zvolit z bohatého arzenálu před každou misí. Zbraní je údajně 42, čemuž věřím a určitě si vyberete. Ne vždy však může být velký výběr ku prospěchu věci a Lockdown je toho názorným příkladem. Ono je totiž hezké moci se vybavit automatem s optikou, jenže co potom chudáci protivníci? Tím, že jsou zpracovaní tak, jak jsou, vůbec nezaznamenají vaši přítomnost na vzdálenost, kdy vy už jim dávno jezdíte muškou po čele a vybíráte místo pro třetí oko.


     Mise tedy připomíná spíš cvičnou střelnici s dřevěnými panďuláky, než boj s organizovaným zločinem. Paradoxně si tak mnohem víc užijete s nějakou obyčejnější špuntovkou než se snahou jít do mise s tím nejlepším. Suma sumárum – dobrá hra by měla na každý prostředek mít v zásobě i adekvátní protilék. Tohle ale Lockdown citelně chybí a nemusí jít jen o optické zaměřování.

Stejně tak lze hodnotit speciální vidění zachycující pohyb skrze stěny. Noční vidění trpí zase jiným neduhem – nepřátelé, kteří nic takového nemají, vidí ve tmě stejně dobře. Prostě po stránce konceptu a balancování je Lockdown hodně plytký a tím upadá do tuctového průměru. Nezachrání to ani snad jediná týmová souhra, kterou zažijete při otevírání dveří. Tradičním způsobem můžete zvolit některý ze způsobů otevření vchodu a případně i následné vniknutí do místnosti. Tuhle akci mají zvládnutou vaši spoluhráči celkem dobře a ve většině případů to vypadá profesionálně. Za co rozhodně AI pochválím, je navigace spoluhráčů a rukojmích po mapách. Tohle je zvládnuto velice dobře a když přivoláte spoluhráče vzdálené v tu dobu třebas přes půl mapy, nikde se nezaseknou a doběhnou až k vám. Tohle bývá častý neduh, se kterým ale Lockdown nemá nejmenší potíž.

    • Single
Singleplayer nabízí celkem šestnáct map, jejichž scénáře navzdory tomu, že se snaží působit rozdílně, mají vesměs stejný charakter. Jdete mapou a když potkáte teroristu, věnujete mu kulku, občas dvě. O tom, že se teroristé chovají v drtivé většině případů jako chromé ovce čekající na odstřel, jsem psal. Sem tam je hra zpestřena již rovněž zmiňovaným vpádem do místnosti, což ale také brzy ztratí své kouzlo, neboť je celá tato operace prováděna zcela automaticky. Obzvlášť po misi, kde tohle provedete asi stokrát, už to pro vás asi nebude takové lákadlo jako dřív. Někdy vás překvapí chlapík s bazukou, který dokáže na dálku nadělat neplechu a jako jeden z mála vás dokáže i zabít.



Odehrání mise vám zabere cca dvacet minut až půl hodinky, pokud někde nezakysnete. I když jsou levely (až na pár výjimek) celkem lineární, občas se mi povedlo zabloudit a vzhledem k tomu, že žádnou mapku k dispozici v průběhu hry nemáte, můžete zjišťováním „co nebo kudy dál“ chvíli ztratit. Vzhledem k vyřčenému tedy nepřinesl singleplayer nic, co by vás přivádělo do herní eufórie a pokud jste si sérii R6 oblíbili kvůli jejím taktickým možnostem a těšili se na jejich další vylepšení, dělejte, jako by Lockdown vůbec nevyšel.

Ještě pro úplnost doplním, že singl jde hrát jako kampaň (mise na sebe nijak nenavazují, ani vaši spoluhráči se nijak nezlepšují), ale i varianty typu Terrorist Hunt a Lone Wolf. To první postrádá kampaňové úkoly a jde jen o to vystřílet z mapy všechny teroristy s možností zvolit si počet počítačem ovládaných spoluhráčů. Jde hrát i tak, že startujete z druhé strany mapy a procházíte jí opačným směrem. „Vlk Samotář“ je pak klasická mise z kampaně včetně úkolů, pouze hrajete zcela sami.
 
  • Síťová hra
 Multiplayer autoři hry uvádí jako to stěžejní, k čemu je celá hra vlastně určena. Dle mého jde ale jen o snahu zastřít důvody, proč je singl tak slabý. Rozhodně myslím – a už jsem to zmiňoval v úvodu – že pro dobrý multiplayer by to rozhodně chtělo trochu víc pohybových možností a třebas i taktických prvků pro dobrou souhru a orientaci. V tomto se při vší úctě hra nehnula z místa. Buď jak buď, k dispozici máte několik herních módů. Prvním z nich je týmově laděný Team Adversarial, což je takový TDM v podání R6 versus ti druzí. Druhá týmovka je Rivalry, kde nejde až tak o skalpy nepřátel jako spíš o plnění úkolů, za něž dostáváte body a kdo jich má víc, vítězí.



  Retrieval je jakási obdoba CTF, kde jde o nošení vlajek do báze, opět v týmové podobě. Dále lze znovu projít kampaní s tím rozdílem, že celý váš tým budou tvořit živí hráči. Kdo by odolal, že? :) No a nechybí ani v singlu přítomný Terrorist Hunt, čili střílení zevlujících panáků, tentokrát ale v týmu. Vzhledem k tomu, že to zvládne i člověk s prstem v nose, jde v týmu spíš o to se při honění za skalpy dokázat nepostřílet navzájem. Posledním módem je pak Free for All, čili klasický Deathmatch.

• A to je vše
Lockdown bude pro kdekoho asi velkým překvapením, bohužel ale nikoli pozitivním. Hra ze sebe shodila vše, co na ní bylo jedinečné a vypravila se cestou tuctové střílendy. To by ještě nebylo samo o sobě až tak tragické, bohužel si ale paradoxně zachovala všechny své neřesti z dob minulých, na kterých by člověk čekal že si autoři dají záležet nejvíc. Bohužel, nic z toho se nekoná a obsah hry myslím doopravdy zaujme málokoho - navzdory celkem pěknému grafickému zpracování, které nový engine nabízí, nemohu hovořit o nějakém posunu dál.

Hře chybí nápad a oživení, díky čemuž se naoko různorodé mise ve skutečnosti hrají pořád stejně. Soupeři jsou naprosto tupí a jejich likvidace je hračkou i na vyšší ze dvou obtížností, což zážitku rovněž nepřidá. Absence mapy, radaru či alespoň kompasu zamrzí, zvláště pokud přicházejí rozkazy směrované do „West Building“ apod. Za neduh považuji i nedomyšlený koncept výběru zbraní, kdy lze nastoupit proti již tak retardovaným protivníkům s technikou, jež je likviduje, aniž by kdy zjistili, odkud a co se jim vlastně přihodilo. Multiplayer, jakožto údajně nosná složka hry, také ničím nepřekvapí a už vůbec nepřináší nic nového. A jelikož přetrvávají pohybová (a tím i taktická) omezení, nevidím důvod, proč se honit po internetu právě s touhle hrou.


další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

Abych jen nehaněl, shrnu i několik dobrých dílčích rysů. Jednak to je navigace spoluhráčů v mapách, čímž mám na mysli případ, kdy je přivoláte a oni se cestou nikde nezaseknou. Bravo. Dále je to opravdu rychlé uložení a načtení mise, díky čemuž se případné znovunačtení rozehrané kampaně nestává noční můrou. Šikovná je i signalizace trajektorie házeného granátu a potěší i grafické detaily, jako kapky na ochranném štítu při dešti nebo jinovatka při pobytu v mrazu.

Jednoznačný rys posledního dílu série R6 je odklon k masovosti. Na jednu stranu chápu snahu autorů zavděčit se masovému trhu, na stranu druhou je tento již dávno zavalen přehršlí takových titulů všech kvalit a Lockdown jim tím, jak je monotónně zpracován, moc nového nenabídne. Myslím, že lepší by bylo udržet původní trend (když už nese název Rainbow Six) a zapracovat na detailech, které by hru mohly posunout mnohem dál. A vzhledem k tomu, že taktická část nebyla povinná, by tato hra určitě přilákala jak zarputilé plánovače, tak akčně orientované publikum. Často se hovoří o stagnaci herního průmyslu, a to nejen mezi hráči, ale už si to připouštějí i sami vývojáři. Lockdown v tomto ohledu vidím dokonce jako krok zpět.