Prince of persia

Publikováno: 28.listopadu 2006

Verze hry: prodávaná/X360 Doba recenzování: 5 dnů

Popularita série Rainbow Six zraje jako víno. Čím je starší, tím více hráčů ji má v oblibě. Ačkoliv se tahle záležitost nikdy nestala masovou, k čemuž trochu směřovala v zjednodušeném Lockdown (recenze), nelze ji upřít jisté kouzlo a unikátnost mezi ostatními hrami, nad nimiž vynikala zejména po taktické stránce a do určité míry i zaměřením na zkušenější hráče. Jakou tvář přisoudil Ubisoft aktuálnímu dílu s podtitulem Vegas, to se dozvíte z následujících řádků první české recenze.

• Las Vegas v ohrožení
Děj se točí kolem blíže nespecifikované teroristické hrozby. Po tragické misi v Mexiku je nově zformovaný speciální tým urychleně poslán do města hazardu, neřesti a rychlých sňatků, do nikdy neusínajícího Las Vegas. Teroristé tu zaútočili na kasina a luxusní hotely s bohatou klientelou. Mnozí jejich návštěvníci byli zastřeleni, další jsou drženi jako rukojmí, jiným hrozí poprava. Trojčlenné zásahové komando se proto vydává na dlouhou válečnou stezku, na jejímž konci budete trochu více obeznámeni s tím, o co vlastně šlo.

Převážná část hry se odehrává v nočním centru velkoměsta a to nejen v nejrůznějších budovách, ale i venku, na ulicích. Přesto je příjemným zpestřením právě jeden výlet mimo město, protože jak se říká, všeho moc škodí. Úderný tým také zůstane po celou dobu ve stejném složením – velitel Logan Keller, průzkumník Jung Park a demoliční specialista Michael Walter. To je trochu škoda, protože příběh působí až kýčovitě plytkým dojmem. Nejenže je tu nápadná podobnost s dalšími hrami od Ubisoftu, zejména s letošním hitem Ghost Recon 3: Advanced Warfighter, ale jako celek vyznívá vše strašně lacině. Nic vás nepřekvapí, nic vás nenadchne a celou dobu budete potkávat stále stejné lidi.

 

Přitom stačilo tak málo, třeba nechat zahynout jednoho z vojáků, aby se scénář dostal trochu do tempa a zbavil se nánosu profláknutého klišé. Už jen úsměvnou tečkou je naivní představa, že proti stovkám skvěle vyzbrojených teroristů stojí tři osamocení muži s nulovou podporou, kteří si musí sami shánět munici, aby byli vůbec bojeschopní. A když konečně letí do akce více týmů, než jen jeden, samozřejmě to nedopadne dobře, takže ve finále opět bojujete osamoceni. Poté, co si uvědomíte, že v reálném světě startuje na každého přitroublého maniaka zásahové komando čítající několik desítek mužů s podporou sniperů, vrtulníků a často i obrněných vozidel, nepřesvědčí vás ani chabý pokus vysílačky informující o počínání dalšího týmu někde jinde.

To všechno za situace tak dramatické a monstrózní, že by byl americký prezident nucen okamžitě vyhlásit výjimečný stav a povolat armádu včetně záloh. Všechno korunuje až zoufale nečitelný závěr hry, kterým si tvůrci nechali otevřená zadní vrátka pro další pokračování, ale z mého pohledu z něj čiší jen zmatek scénáristy vymyslet něco kloudného. Po svěžím Samu Fisherovi v roli dvojitého agenta je příběh opravdu tím, co tady brzy pustíte z hlavy. Jakmile však začnete hrát, odpustíte tvůrcům vše - boj v provedení Rainbow Six Vegas je vskutku vynikající.

• Do akce!
Celkem na vás čeká sice jen šest, zato velmi rozsáhlých misí. Každá se totiž skládá ze dvou až čtyř částí a vzhledem k vyšší obtížnosti hry můžete počítat s minimálně dvanácti nebo více hodinami zábavy a to jen ve Story módu. A to jsem ještě vůbec nemluvil o „Honu na teroristy“, co-op módu nebo multiplayeru, které přijdou na řadu později.

 

   I v obtížnosti Normal pak stačí dva tři zásahy nebo přesný výstřel z brokovnice a jdete bez slitování k zemi ani nemrknete. Ve druhé volitelné obtížnosti Realistic se vše ještě znásobí a každá chyba, každý neopatrný pohyb vás stojí život. Při nutnosti spolehnout se na automatické checkpointy je pak hra v některých úsecích opravdovou výzvou a současně nepřechází do fáze frustrace. Řekl bych, že vývojáři správně vybalancovali optimální hranici počtu checkpointů – není jich ani málo, ani moc. Prostě tak akorát. Trochu zkušený hráč nebudete mít v první obtížnosti žádný větší problém, naopak v realistickém módu se umírá možná až příliš často.

• Cestování vrtulníkem
Mezi jednotlivými misemi se přemísťujete ve vrtulníku, kde absolvujete krátkou instruktáž o situaci a svěřeném poslání. Tím je jako vždy klasika – likvidace teroristů, osvobození rukojmích, deaktivace bomby, sabotáž zařízení. Ono už taky nic světoborného vymyslet nelze. Ve vrtulníku se také musíte řádně vyzbrojit, protože během celé mise, během všech částí, které misi tvoří, se už ke zbraním nedostanete (výjimku tvoří Mexiko). Samozřejmě můžete sbírat zbraně a munici po zabitých teroristech, ale oficiální cestou se dozbrojíte pouze ve vrtulníku.

Nabídka zbraní je poměrně široká. K dispozici jsou pistole, samopaly, útočné pušky, karabiny, brokovnice, dokonce ochranný štít a samozřejmě útočné a kouřové granáty. Několik jednoduchých údajů (účinnost, přesnost, dostřel, velikost zásobníku) vás informuje o vhodnosti zbraně pro následnou akci a netradiční je určitě možnost výměny mířidel (průhledové, laserové, optické). V boji unesete dvě velké zbraně, pistoli a šest granátů, takže vaše palebná síla je poměrně značná. Samozřejmostí je termální vidění, bez kterého se prakticky neobejdete.

 
 

• Hlavně nikam nespěchat
Co podle mého názoru vyzdvihuje Vegas nad ostatní díly série i nad ostatní akční hry jsou především jeho taktické možnosti a systém krytí. Když jsem poprvé spatřil hru v demoverzi, už tehdy mně bleskla hlavou myšlenka o nápadné podobnosti systému s Gears of War. Plná hra to ukazuje ještě výrazněji. Jediný rozdíl je vlastně jen v tom, že Vegas hrajete převážně z vlastních očí, kdežto Gears of War z pohledu třetí osoby. Těžko říct, zda mohl jeden tým od druhého opisovat, když byly obě hry ve vývoji ve stejnou dobu? Podobnost je doopravdy neobvyklá. Sázel bych však spíše na to, že k tomuto řešení dospěl vývoj, protože FPS žánr se už delší dobu pohupoval na místě a potřeboval svěží vítr do plachet. S jistotou tak lze konstatovat, že pokud vás Gears of War oslovil svou technikou válčení, pak vás stejně tak osloví Rainbow Six Vegas.

Podstatou boje ve hře je neustálé krytí, přebíhání mezi vhodnými překážkami a křížová palba ve spolupráci s dalšími členy komanda. Ovládání je velmi intuitivní a jednoduché – držením levého triggeru se přitisknete k objektu a současně se přepnete do třetího pohledu. Podél překážky se pak můžete pohybovat, lze pochopitelně vykukovat, střílet naslepo nebo s mířením, případně i házet granáty. Výsledný dojem je nesmírně přesvědčivý, zábavný a zejména účinný, protože nepřátelé střílí s vražednou přesností.

 

• Ovládání komanda
Ještě více vás nadchnou další taktické možnosti komanda. Zejména slaňování hlavou dolů, vtrhnutí do místnosti a obecně příprava a načasování přepadové akce se blíží tomu, co si představuji pod pojmem protiteroristická jednotka. Stačí jen zmapovat terén, kamerou případně očíhnout situaci uvnitř místnosti, označit cíle pro své vojáky a vydat pokyn k akci. Přirozeně volíte způsob a směr útoku, takže pak s potěšením sledujete, jaký chaos to vyvolá v řadách nepřátel, když zaútočíte ze dvou stran současně. Všechno probíhá strašně rychle, ale přirozeně rychle. Nechci vyvolat dojem, že se jedná o nějakou arkádu, to v žádném případě! Ale Vegas přinesl do série Rainbow Six svižnost, která jí trochu scházela.

 

Opět nemáte k dispozici žádnou taktickou mapu v zapauzovaném režimu, ale pokyny vydáváte až při hraní mise v reálném čase tak, jako byste je byli nuceni udílet ve skutečné akci. Ovládání podřízených členů týmu je velmi jednoduše řešeno jediným tlačítkem podobně jako v Lockdown, jen je teď všechno vychytanější a současně komplexnější. Ukazujete pouze, kam se mají vojáci přemístit, které cíle jsou pro ně prioritní, kde mají slaňovat nebo šplhat nahoru atd.

Navíc ještě můžete upřesnit zmíněný styl přepadu nebo vydat rozkaz k ošetření raněného kolegy. Ano, ve hře můžete „zázračnou“ injekcí pomocí zraněnému vojákovi. Máte na to několik desítek sekund, což je více než dostatečné, ale nepřátelé se občas nerozpakují zraněného dorazit na místě. Vaší osoby se uzdravení ovšem netýká, takže pohyb s maximální opatrností se stane nepsaným pravidlem. Jakmile se vám rozostří zrak pod údery nepřátelských projektilů, nezbývá vám nic jiného, než se rychle ukrýt, protože na ústup rozhodně nebudete mít čas.

 

 

• Kde to dobře funguje...
Kvalitu herní stránky podtrhuje velmi slušná umělá inteligence a to zejména vašich parťáků. Samozřejmě, nic není dokonalé a i tady občas uvidíte nelogičnosti. Ale AI vojáci jsou schopni vyřešit mnohé kritické situace a takříkajíc vám zachránit krk. Zdálo se mi totiž, že nepřátelé pokaždé největší pozornost směřovali mým směrem a proto je dokonalá kooperace týmu naprosto nezbytná. Dostala mě třeba situace, kdy mě držel v šachu jeden kulomet na balkóně. Nakonec jsem přišel na způsob bezpečného přiblížení, ale jaké bylo mé překvapení, když protivník uchopil kulomet a přemístil ho o pár metrů doleva, aby měl lepší úhel k palbě! To se opravdu jen tak nevidí.

Pochvalu také zaslouží design levelů, který je někdy trochu uměle stavěn právě pro dobře vypadající přepady místností, ačkoliv to nedošlo až do takového extrému jako právě v Gears of War, kde byly kamenné „krycí“ bloky nápadně časté. Připravte se také na situace, kdy nepřítel doslova zastaví váš postup, protože bude mít značnou přesilu a před vámi bude jen ničím nechráněný prostor. Deseti nebo i více minutové přestřelky tak nejsou vzácností a bohatě zásobují váš krevní oběh adrenalinem.

 

• ... a kde to naopak skřípe
Asi nejkritičtější bug, který jsem odhalil, je problém s checkpointy. Hra ukládá pouze vaši poslední pozici, což by bylo v pořádku, kdyby ovšem nešlo některý ze starších checkpointů aktivovat podruhé. Pokud to vědomě nebo nevědomě uděláte, funkčnost mise se zhroutí a vy se musíte vrátit minimálně na začátek jedné ze základních částí. Tak moc jsem se u nějaké hry hodně dlouho nerozčílil…

Další problémy naštěstí nejsou tak dramatické. Občas zazlobí jinak kvalitní fyzika a těla zabitých nepřátel lítají prostorem rychleji než Gagarin na oběžné dráze. Klasikou je pak občasná nedokonalá AI, zejména nepřátel, kteří mají problém zasáhnout vás, když se kryjete štítem. Tím jsem prozradil účinnou taktiku na mnohá místa ve hře, ale opakuji, že AI jinak zaslouží hodně vysokou známku, byť si myslím, že dokola omílaný Gears of War je ještě o kus dál. Na některých místech také nefunguje krycí systém, ale hned vzápětí je zase všechno v pořádku. Jednou se mi také podařilo proniknout do překážky tak nešťastně, že pomohl pouze restart.

Z nedostatků bych dále zmínil malou účinnost kouřového granátu a nemožnost rozdělit vaše AI bojovníky, protože bránit se útoku ze tří stran současně, když dokážete pokrýt pouze dva směry, je docela vyčerpávající.

• Co-op a multiplayer
Mimo příběhu si můžete vyzkoušet také část nazvanou „Hon na teroristy“, kde osamoceně nebo v co-op módu bojujete proti desítkám náhodně rozmístěných nepřátel. Základem pro start co-opu nebo multiplayeru je vytvoření vlastní postavy. Postupně si vyberete obličej, upravíte vousy, kamufláž a nakonec vás čeká výběr uniformy, zbraní a jiného vybavení. Všimněte si také, že neprůstřelné vesty a chrániče sice zvýší odolnost proti účinkům střelných zbraní, ale současně citelně sníží pohyblivost.

 

Ojedinělou příležitostí je tvorba obličeje pomocí kamery Xbox Live Vision. Hra vyfotí váš obličej čelně a z profilu a po docela dlouhé době ukáže výsledek na obrazovce. Celá procedura sice funguje bezchybně, ale s výsledkem asi nebudete příliš spokojeni. Hodně také záleží na světelných podmínkách, takže doporučuji, abyste se těmito pokusy zabývali pouze přes den kvůli eliminaci umělého osvětlení. V opačném případě váš herní vzhled stoprocentně sklidí posměch rodinných příslušníků.

Kooperativní mód je naprosto pohlcující. Mimo uvedeného „Honu na teroristy“ je k dispozici znovu Story mód a to až pro čtyři hráče oproti pouze trojčlennému týmu v singleplayeru. Neustálé dohady, kdo první otevře dveře, kdo první slaňuje dolů, vzájemná synchronizace všech hráčů, odpočítávání přepadové akce, to všechno neuvěřitelným způsobem znásobuje zážitek ze hry. Pokud si navíc nastavíte pouze jeden život bez možnosti respawnu, pak projít celý level beze ztrát je takřka nemožné – to už vyžaduje maximální souhru všech účastníků.

Podobně silnou stránkou je i Versus mód, který pojme až šestnáct hráčů na deseti různých mapách. Herní módy jsou variabilní, od klasiky typu Sharpshooter, Survival, přes Team Sharpshooter, Team Survival po Retrieval nebo Attack and Defend. Nezajímavější jsou určitě týmové módy, kde se znovu uplatní perfektní spolupráce včetně plného využití krycího systému, který beze změny funguje ve všech módech. Drobnou změnou je snad omezení na jednu velkou zbraň oproti dvěma v singleplayeru.



• Technické zpracování
  Licencovaný Unreal Engine 3 ukazuje svou sílu i v Rainbow Six Vegas, ačkoliv je jasně viditelné, že v rukou jeho autorů z Epicu dosáhnul daleko lepších výsledků. Ano, znovu mluvím o Gears of War. Ve Vegas se střídá překrásná grafika s průměrnou, jakoby snad na hře dělaly dva úplně odlišné týmy. Svět kasin a luxusních hotelů v záplavě barev neonových reklam, světel reflektorů a cinkotu hracích automatů je nepříliš častým prostředím ve videohrách a i proto okamžitě upoutá vaší pozornost. Naopak, mnohé „chudší“ interiéry jsou až sterilně strohé, bez nápadu, s minimem polygonů a rozmazanými texturami. Naštěstí převládají místa, kde budete navýsost spokojeni a to je podstatné.

Zklamáním pro mě byly odfláknuté NPC postavy včetně vašich vojáků, kteří hrají nejdůležitější roli. V nočních misích nízký počet polygonů a malé textury ještě přehlédnete, ale ve dne vás nemilosrdně praští do očí. Špatný mapping v oblasti ramenou pak nelze nazvat jinak než fušerstvím. Nepovedla se ani krev, mimo cákanců na stěnách, a docela často zlobí Z-Buffer, což poznáte problikáváním textur. Ještěže alespoň framerate je bezproblémový, protože v demu docela zadrhával, ale k plné verzi pro X360 nemám námitek.

Překvapivě kvalitní je fyzika a interakce s objekty. Tlakové vlny způsobené explozemi granátů vyráží okna, převrací nábytek, mnoho objektů lze rozstřílet na kusy. Legrační je cinkot mincí valících se z rozstřílených automatů, což vám zdůrazňuje prostředí, ve kterém se pohybujete. Byl jsem spokojen také s nazvučením a hudbou, i když jsem zaregistroval nepřirozeně znějící dabing, který byl připraven jakoby pro prázdnou místnost, ale uslyšíte ho venku v otevřeném prostoru.


další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii (thx TeamXbox)
 
• Závěr
  Celá recenze se možná trochu nesla v duchu srovnávání hry s Gears of War, ale já si myslím, že je to docela na místě. Nejde jen o technologickou spřízněnost v použitém enginu, ale také o příbuznou herní stránku, zejména uvedený systém krytí. Takže jaká je nakonec ta tvář Vegas? Myslím si, že je ve srovnání s předchůdci z řady Rainbow Six mnohem sympatičtější a to pro většinu hráčů. Zastávám názor, že v jednoduchosti je síla a proto také považuji Vegas za nejlepší díl celé série. Ne všichni se mnou budou asi souhlasit, ale teprve v této hře jsem si připadal jako opravdový člen protiteroristické jednotky. Taktické možnosti jsou unikátní a umožňují hráčům prožít dosud nevídané pocity. To hodnotím a vyzdvihuji nad všechny ostatní aspekty.

Mnoho příznivců starších dílů bude mít zřejmě námitky proti přepnutí do third-person pohledu v okamžiku, kdy se kryjete za překážkou. Často se uvádí fakt, že se přece nemohu krýt za překážkou a současně vidět trochu mimo ni. Ano, to je v reálném světě pravda, ale v reálném světě také vidím mnohem lépe díky svému zraku a mám mnohem bohatší škálu pohybů díky svému tělu. Proto tento argument neobstojí a já akceptuji podobné „podvody“ jako odpovídající náhradu mých přirozených schopností. Navíc si myslím, že tyhle filozofické debaty můžeme klidně nechat plavat. Zajímat by nás mělo, zda je hra zábavná a zda má co nabídnout, o čemž není sporu. Rainbow Six Vegas není bez chyb a grafické zpracování je do určité míry diskutabilní. Ale nový přístup k žánru FPS dělá z této hry výjimečný titul, který by rozhodně neměl uniknout vaší pozornosti.