Prince of persia

Tomb Raider je bezpochyby nejznámější sérií akčních adventur, která se do dnešního dne dočkala neuvěřitelných sedmi epizod a jednoho datadisku. Přestože se už asi od čtvrtého pokračování začal šířit názor, že by tento díl měl být opravdu poslední, dokud se hodnocení drží ve vodách nadprůměru, vydavatel Eidos byl samozřejmě jiného názoru. A tak zatímco číslovky za magickým dvouslovím rostly, kvalita každého nového dílu byla naopak stále nižší (viz propadák Angel of Darkness). Někteří hráči už byli na Laru přímo alergičtí, ti umírněnější z nás pouze skeptičtější vůči jakýmkoliv snahám vzkřísit dávno zašlou, mechem obrostlou a tlejícím listím zanesenou slávu.

• Překvápko!
I stalo se to, co asi jen málo kdo čekal. To když Eidos opět ukázal světu, že hry dělat umí. Důkazem je sedmý díl série s podtitulem Legend (dále už jen TRL), který je v novodobé historii Tomb Raiderů asi stejně velkým přelomem, jakým byl před deseti lety první díl na poli akčních her celkově. Ačkoliv je jádro hry víceméně stejné, povedlo se novým vývojářům z Crystal Dynamics (kteří vystřídali studio Core Design) obalit ho nečekaně poutavou atmosférou a vsadit do nejlepšího příběhu, jaký kdy Tomb Raider měl.

V úvodním videu budete sledovat, kterak malá Lara cestuje s maminkou soukromým letadlem nad Himalájemi, když tu náhle začne hořet motor a letadlo se zřítí. To trochu koliduje s původním Lařiným příběhem, v němž se s letadlem zřítila v jednadvaceti letech a katastrofu přežila jen ona. Havárii v aktuální hře totiž přežijí obě. Leda, že by Lara měla takovou smůlu dvakrát za život?

 

TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

• Po stopách rodičů
Dalším důležitým zlomem v Lařině dětství byl den, kdy s maminkou zkoumaly starobylé ruiny. Tam Lara nalezla místnost s velmi zvláštními monolity a kamenem uprostřed, v němž byl zabodnut neobvyklý meč. Když se jej dotkla, meč se zasunul ještě hlouběji a otevřela se energetická brána, v níž byly vidět obrysy jakési postavy, která volala Lařino jméno. Aby maminka Laru ochránila, instinktivně meč z kamene vytáhla a v oslnivé zelené záři zmizela. O mnoho let později se Lara dovídá o nálezu podobných monolitů v Bolívii. Neváhá ani minutu a vydává se do nitra jihoamerických pralesů tuto informaci ověřit...

Příběh TRL tedy odkrývá nové skutečnosti z pozadí Lařina života. Odpovídá na to, proč se její otec hnal jakoby bez rozumu za mýty a pověrami, za což byl terčem posměchu celé vědecké obce. Během hry Lara proputuje svět od západu k východu a zase zpátky a zkoušce pravdy podrobí mýtus o nejznámějším meči světa.

• Scenérie jako z cestopisu
Živoucí bolívijské pralesy plné vody a bohaté vegetace, monumentální kamenná podzemní města s obrovskými sochami, prastarými mechanizmy a smrtelnými pastmi, kontrastují s prostým zasněženým Nepálem, kde si nemůžete být jisti stabilitou snad žádného útvaru. Design naprosté většiny lokací je prostě úchvatný. Tajná vědecká laboratoř v Kazachstánu je pak doslova nabita elektřinou. Ale najde se i čas na společenský večírek v Tokiu, jehož poklidná atmosféra po Lařině příchodu nemůže trvat příliš dlouho. Hodně poučná bude i noční návštěva laciného muzea krále Artuše, které však ve svém obrovském podzemí možná ukrývá více pravdy, než by kterýkoliv historik snesl.

• Nové pomůcky do kobek
Protože Tomb Raider byl vždy o kobkách, skákání, šplhání, ručkování, rozhýbávání mechanismů, obelsťování pastí, posouvání kamenů apod., tyto činnosti nesmí chybět ani zde, plus něco navíc. Zajímavou pomůckou se v TRL stal magnetický hák na vysunovacím laně, s jehož pomocí si Lara může přitáhnout cokoliv kovového, pakliže jí na to síly stačí. Nebo jej na vhodné místo zaklesnout a zhoupnout se přes propast, či se třeba přitáhnout ke břehu stojíce na plovoucí dřevěné rakvi. Díky háku se repertoár způsobů dalšího postupu zase o něco rozšířil a příjemně oživil průchod lokacemi. Občas to ale chce trochu se rozkoukat po okolí, zda se někde neleskne něco kovového, za co by se dal hák zachytit.

Druhou pomůckou je diagnostický dalekohled, jehož druhý mód dokáže odhalit objekty, se kterými lze pohnout, které je možné sestřelit nebo jinak vyvést z rovnováhy. Jinou novinkou je fakt, že Lara otáčí hlavu za každým objektem, který stojí za pozornost. Málem bych zapomněl na PDAčko, do něhož se můžete podívat na popis mise v dané zemi, přehled postupných úkolů, pár informací o věcech v inventáři a na mapu světa. Suma sumárum to ale vlastně je věcička zbytečná, nápovědu neobsahující a já si na něj vzpomněl až po dohrání.

• Staré známé "tombování"
Ke šplhání, přeskakování či ručkování asi není co psát. Pakliže jste hráli předchozí díly a případně i některého z novodobých Princů z Persie, pak znáte vše. Takže se spíš zaměřím na detaily: Skok se zde dělí na kratší a delší, podle délky stisku klávesy. Při zachycení se např. za okraj římsy může Laře občas proklouznout ruka, na což je třeba reagovat rychlým stisknutím dané klávesy. Po římsách či po lanech umí Lara ručkovat se zvýšenou rychlostí a dostat se tak do bezpečí před rozpadajícím se okrajem. Naopak chození po laně už neprovozuje. I nadále posouvá některé objekty na správná místa, ty lehčí umí dokonce dokopat.

Takovým postranním přídavkem jsou činnosti, které Lara provádí, když ji necháte dlouho stát. To se pak různě oprašuje, protahuje, ovívá se dlaní nebo si dlaně naopak zahřívá dechem, utírá pot z čela, dotahuje tkaničky či si srovnává pásek. Animátoři nezapomněli na šipku do vody nebo stojku na okraji nějaké římsy. A když budete do běhu rychle mačkat výskok, Lara vyšvihne i nějaké to salto.

• Stále více nepřátel
Dalo se očekávat, že vzroste počet nepřátel - jak jejich celkové množství ve hře, tak i aktuální počet na jednom místě. Už to nejsou dva tři protivníci, ale někdy celá garda žoldáků. Jejich inteligence je žalostná, takže souboje s nimi nejsou vůbec těžké. Stačí jen pobíhat a střílet. Jsou tu však i možnosti, jak boj zpestřit. Jednak uhýbáním před kulkami úskoky či kotouly, ale během nich Lara nestřílí. Potom má šanci do vojáka kopnout nebo se vůči němu rozeběhnout, sklouznout se po zemi a podrazit mu nohy. Třetí způsob je z běhu těsně před vojákem vyskočit a kopnout jej ze vzduchu. V ten okamžik se zpomalí běh času a tak můžete protivníka dorazit střelbou daleko rychleji. Je to vlastně takový „bullet-time“.

Míření je opět automatické, byť si můžete přepínat mezi tím kterým cílem. Ano, sice tu jde přepnout na manuální míření, kdy se kamera stočí tak nějak kousek za Lařino rameno, ale v tomto módu nelze běhat. Tím pádem se hodí tak maximálně na vzdálené vojáky, ale spíše je určen na odstřelování ne úplně stabilních objektů.

• Lara motorkářka
Kromě těchto soubojů si párkrát užijete i střelbu, když pojedete na motocyklu a budete odrážet dotěrné motorkáře nebo vojáky na autech. Kupodivu nejsou tyto zběsilé jízdy nijak zvlášť frustrující, už jen díky tomu, že tu a tam je možné sebrat lékárničku. Mimochodem, během této zpestřující minihry si nelze nevšimnout reklamy na Ducati. Pochopitelně, že tu nechybí ani několik bossů, na něž obvykle platí něco jiného než samotné zbraně, ale více neprozradím.

 

Zbraňový arzenál (obrázek) je sice chudší, přesto zcela dostačující. Nechybí staré známé pistole H&K SOCOM v duálu s nekonečnou zásobou munice, i když s omezenou kapacitou zásobníků, které Lara odkudsi sama vytahuje a mění. Od nepřátel může navíc získat automatickou pušku M4 či MP5, pumpičkovou brokovnici a granátomet. Z nich však s sebou nehodlá vláčet více než jeden typ. Maximální počet nábojů do sekundárních zbraní je omezen, stejně tak i počet lékárniček, a to na pouhé tři kusy.

Občas přijdou vhod ruční granáty a pomoci si můžete střelbou do vybuchujících sudů, uvolňováním kamenů a občasným použitím stabilních kulometů. Bohužel, žádná možnost tichého obejití nepřátel, či napadnutí ze zálohy tu neexistuje. Téměř vždy vás totiž odhalí mnohem dříve, než se k nim přiblížíte. Ačkoliv se tedy vývojáři snažili souboje zpestřit výše uvedenými drobnými „vychytávkami“, je zřejmé, že Tomb Raider nikdy nebyl a ani teď není o stealth akci.


• Kdopak to mluví?
Více než kdy jindy si teď užijete Lařin smyslný hlas, neboť je po celou dobu v hlasovém a dokonce i obrazovém spojení s přáteli. Zipem, který ji zajišťuje po informačně-technologické a logistické stránce a Alisterem, jehož znalosti historie jsou neméně tak dobré jako Lařiny. A jak už to bývá, objeví se na scéně i plno starých (nedobrých) známých, jejichž cíle jsou sice stejné, ale účel jejich využití zcela opačný. Hra je tedy plná spíše jednodušších dialogů a to buď během samotného hraní nebo v celkem šedesáti videích v enginu hry. Ty tam jsou tiché lokace, oživované pouze občasným Lařiným hekáním.
 
Z tohoto pohledu je celkem škoda, že se Cenega nakonec vzdala plánovaného překladu formou titulků. Nebyl by to zase tak složitý proces, i když, jak víme, lokalizace ve spolupráci s Eidosem nejsou úplně ideální záležitostí. Hlasy ostatních postav jsou jinak velmi dobré, stejně tak dobrá, či dokonce výborná je i hudba vybíraná z celkem bohatého repertoáru, který si můžete přehrát i na oficiální stránce hry, a dost možná, že vyjde i nějaký soundtrack. No a má cenu psát o bohatých a přirozených zvucích na pozadí? To je skoro zbytečné.

 

• Chytněte se myši
Ovládání Lary se oproti Angel Of Darkness výrazně zlepšilo. Žádné prodlevy či zasekávání, vše je rychlé a plynulé. Svoji velkou příležitost dostala i myš, kterou použijete pro natáčení kamery či míření v manuálním módu, střelbu, výskoky, tasení zbraní, zkrátka na co chcete. I zde je patrný vliv konzolí - tedy nejen velikým fontem všech textů, jako tomu bylo kdysi u Deus Ex 2, ale hlavně stylem běhání. Nejsou tu úkroky do stran, ale když stisknete klávesu doleva, tak Lara prostě běží doleva. Ale tohle už je dnes na PC skoro standard. Trochu mě zamrzelo, že jsem nemohl použít gamepad, neboť jsem nenašel způsob, jak přenést natáčení kamery z myši na joystick gamepadu. Přesto si na ovládání stěžovat nemohu, stačí si zapamatovat několik důležitých kláves a ve stresové situaci je nepoplést ;)

Co se týče náročnosti na mozkové závity, pak vše, jako obvykle, závisí především na vaší všímavosti a důvtipu. Vývojáři se šikovně vyhnuli překomplikovaným postupům a dlouhému pobíhání tam a zpět, což hraní hodně zjednodušilo a urychlilo. Zákysových míst tu je jako prstů na jedné truhlářově ruce. Díky tomu lze hru dokončit za nějakých 10 hodin čistého času. Ten ovšem nerespektuje opakované nahrávání určitého místa, takže pak to může být ještě o nějakou tu hodinku déle.

Při té příležitosti bych měl zmínit systém ukládání, který už není tak úplně svobodný. Uložit sice můžete kdykoliv, ale hra se nahraje jen u nejbližšího checkpointu a vše, co jste po něm udělali, je ztraceno (snad kromě sebraných prémii, viz níže). Těchto bodů je ve hře velké množství, takže zase tak velká ztráta času to není. I když jednou jsem po celou misi zapomněl zvlášť ukládat, kromě jejího samotného začátku, a spoléhal se pouze na automatické ukládání checkpointů, což se provádí do jediného souboru. I stalo se, že jsem neuváženě nahrál hru z mnou uložené starší pozice, čímž se mi přepsal poslední checkpoint tím starším a já tak přišel o celou misi.

 

15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů

• Dohráním ještě hra nekončí
Hraní si lze ještě o něco prodloužit, když se budete věnovat sběru zlatých, stříbrných a bronzových prémií, které jsou roztroušeny na lépe či hůře přístupných místech v levelech. Kromě radosti z jejich nalezení a sebrání (prozradím, že na ně lze použít magnetický hák) tu jsou pak odměny v podobě např. třech vylepšení pistolí, několika cheatů, přehledu Lařina bohatého šatníku, několika artworků atd. Jistou přípravu nasucho skýtá i Lařino sídlo, kde si můžete vyzkoušet všechny dostupné dovednosti pěkně v klidu a teple domova. I zde je k nalezení slušná řádka prémií, k některým musíte nejprve najít nápovědu, pochopit ji a návod aplikovat na příslušném místě.

Zvláštní kapitolu pak tvoří Lařina garderoba. Do každého koutu světa si s sebou vezme něco jiného. Od známého krátkého trička a ještě kratších šortek, přes motorkářskou koženou kombinézu, teplý kabát či modrý pulovr, po odvážné černé koktejlky, které zakrývají jen to nejpodstatnější. Každou dohranou misi si můžete zopakovat znovu při volitelné obtížnosti i výběru, co bude mít Lara na sobě. Takže klidně může po Himalájích pobíhat bosa v šatečkách. Nebo se může pokusit zdolat libovolnou misi v poměrně šibeničním čase, za což se asi odblokovávají další odměny.

• Co snese váš počítač?
Už dlouho před vydáním nás Eidos masíroval zajímavými obrázky. Pravdou je, že TRL vypadá ze všech Tomb Raiderů nejlépe. A aby také ne, po takové době. Na druhou stranu engine hry není tím nejnovějším na trhu a do grafiky Far Cry nebo Quake IV má rozhodně na míle daleko. Přesto je ale pro dokreslení atmosféry dostačující. Lara vypadá o dost lidštěji, její pohyby jsou ladné a elegantní, ostatně jako vždy, a obličejová mimika je opět o něco bohatší.

Aby se Eidos alespoň trošičku zavděčil i těm náročnějším hráčům, implementoval do hry tzv. Next Generation Content, což v podstatě není nic jiného, než obléknutí prostředí do textur s vysokým rozlišením a přidání HDR efektu. Většinou je to věc přínosná - viz některé záběry, jež jsem sejmul před a po zapnutí NGC. Jindy to má ale za následek ztmavnutí scény a Lara samotná vypadá spíše jako z vosku.

SROVNÁNÍ STANDARDNÍ GRAFIKY S NEXT GENERATION CONTENT

vlevo standardní grafický mód a vpravo ta samá scéna v next-gen podobě LEFT: standard graphics mode // RIGHT: next-generation content enabled

Ovšem fatální dopad to má na výkon počítače a TRL pak běhá pomaleji než Oblivion. Asi ne nadarmo je mezi doporučenými komponenty pro next-gen grafiku 3 GHz procesor P4 či ekvivalent ze stáje AMD, 1 GB RAM a 512 MB grafická karta. Přestože bych první dva požadavky splňoval, moje, z tohoto pohledu obstarožní GF6800GT s 256 MB, to zkrátka nezvládala. Ani při rozlišení 800×600 nebyla hra v next-gen módu plynulá, takže omluvte to, že většinu obrázků k článku přikládám bez NGC, ale aspoň v rozlišení 1400×1050, kdy si hra spokojeně vrněla. Minimální požadavky jinak jsou: 1 GHz procesor, 256 MB RAM, 64 MB grafika (GF3, Radeon 9xxx), asi 8 GB na disku a DVD mechanika.

• Opravdový návrat legendy
Tomb Raider: Legend je (doufám že nejen) pro mě velkým překvapením. Dá se říci, že Lara povstala z popela jako bájný Fénix a jala se znova zaútočit na přední místa herních hitparád. Možná, že to nedotáhne závratně vysoko, přece jenom koncepce hry je stará deset let a moc se toho na ní nezměnilo. Ale nabízí zajímavý příběh, který sahá daleko do Lařiny dosud skryté minulosti. Ukazuje Laru jako nebojácnou a cílevědomou dobrodružku, ale také jako veselou i citlivou mladou ženu. Stálý hlasový kontakt s přáteli a velké množství animovaných sekvencí dává hře takový filmový charakter, který minulým dílům chyběl.

Rozmanité velkolepě pojaté lokace vyvažují použití jinak nepříliš moderního engine. Možnost použití „hi-res“ textur ukazuje, o kolik lépe by hra mohla vypadat, kdybyste měli třeba Dell XPS 600 Renegade. I když ne všude je použití Next Generation Content skutečným přínosem, viz mnoho tmavých obrázků a s příliš lesklými předměty i osobami. Stejně si ale myslím, že i bez NGC jsou hra i Lara celkem v pohodě koukatelné. Co se týče stability, tak jsem žádné velké problémy neměl. Výjimečně mi hra nějak zatuhla, ale to bylo spíš přepínáním mezi NGC a normálním režimem, či přechody na plochu systému.