Aby byla reklamní kampaň na počítačovou hru co nejúčinnější, měla by trvat čtvrt roku. A jsou to přesně tři měsíce, kdy jsem poprvé slyšel o Just Cause. Během té doby mě Eidos dokázal navnadit takovým způsobem, že kdybych hru nedostal od Cenegy k recenzi, tak si ji okamžitě jdu koupit. Tomu se říká marketing, takhle má fungovat správný hype. Předvést přesně ty části, které zákazníka naprosto uchvátí a zakrýt vlastnosti, které by neměl vidět do okamžiku, kdy položí peníze na stůl a se zářívým výrazem odchází s krabicí z obchodu. Viva Eidos!
• Jak svrhnout režim za sedm dnů
Rico Rodriguez je ten nejúžasnější hrdina, s nímž jste měli tu čest. Má uhrančivé oči, hluboký hlas, pevné tělo, ocelové svaly a rychlé paže. Je přesvědčivý, má vytříbené chování, neměnné zásady a neodolatelné charisma. Ovládá všechny zbraně, umí řídit všechna auta, čluny, vrtulníky, letadla a tanky. Je to tajný agent. Jeho denním chlebem je vyvolávat revoluci, dokazovat bezpráví a zabíjet zkorumpované vůdce. Je to přesně ten člověk, který stojí na pláži jednoho z ostrovů karibského státu San Esperito a přemýšlí, jakým způsobem vyřídit nepohodlného prezidenta. Spojit se s gerilou? Vyvolat válku drogových gangů? Nebo prostě zasabotovat pár vojenských zařízení? A proč neudělat všechno najednou? Ať se na San Esperitu rozjede pořádný mejdan!
Rico nepracuje sám, někdo mu musí obstarávat informace a občas pomoci z pekelné situace. Sheldon and Kane jsou právě ti dva, kteří mu dodávají klid, když se vrací z nebezpečné mise. Vždy mají připravenou láhev vína, jejich těla jsou dozlatova opálená celodenní tvrdou zpravodajskou prací a v rukávu mají připravené nové zadání. Sheldon je krásná, Kane je chytrý. Po ostrovech se pohybují v nenápadném karavanu s obrovským satelitem na střeše, v mžiku seženou auta i zbraně. Jejich jedinou starostí je vytvořit ty nejlepší podmínky pro zničení El Presidente, nevyzpytatelného tyrana vládnoucího početné armádě. Vítejte v ráji, vítejte v San Esperitu.



TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek
Je to malý státeček o rozloze 1024 kilometrů čtverečných. V globálním měřítku nevelký, ale co se převedení do virtuálního herního světa týče, obrovský. Ani teď po dohrání nemohu říci, že jsem navštívil všechna místa na ostrově. Možná třetinu, druhou třetinu jsem zahlédl jen koutkem oka při průletu nad krajinou a o poslední třetině nemám ani páru.

Just Cause nelze porovnávat s leteckými simulátory, ale co do rozlohy se mu může rovnat maximálně tak Far Cry. Od něj se však drasticky liší tím, že tam (jinak veliké) ostrovy nebyly moc civilizované a obývali je nepřátelé jen v těch místech, kde se zrovna odehrávala konkrétní mise - narozdíl od obydleného a fungujícího světa na skoro celé rozloze JC (přístupné ihned od začátku bez jakéhokoli do-nahrávání) Autoři tvrdí, že přejet z jednoho konce ostrova na druhý trvá přibližně půl hodiny. Když si vezmete letadlo a chcete se přesunout jen o dvacet kilometrů dál, zabere to nepředstavitelného času.
Zde si dovolím položit otázku, zda taková rozloha není na škodu. Když si vzpomenu na San Andreas, někdy jsem byl znechucen časem stráveným přejížděním, byť tou nejrychlejší motorkou, z bodu A do bodu B. V Just Cause se však pozemní dopravní prostředky hodí jen k popojíždění mezi vlastním sídlem a nedalekým letištěm. Než jsem zjistil, že jezdit nemá cenu, trávil jsem na cestách dlouhé minuty. Ve hře nejsou téměř žádné tunely (nevzpomínám si ani na jeden) a přes vysoké pohoří se nedostanete jinak, než že ho celé objedete (mapa celého herního světa zde).
Díky rozlehlosti se žádná mise neodehrává na tom samém místě. Zavítáte do těch nejrozmanitějších oblastí, jaké jen tropické souostroví může nabídnout. Kráter sopky, hluboká údolí, vojenské pevnosti, výzkumná laboratoř na vrcholu nejvyšší hory, privátní ostrov El Presidente, letiště, přístavy, města, vesnice, motely, sídla drogových bossů, říční kaskády nebo plantáže koky. A to jsem ještě nebyl ve starobylé pevnosti, jen sem prolétal pod Grand Bridge a tak dále. Ani nemá cenu si pamatovat, jaká je nejkratší cesta z letiště k přístavu, protože letišť i přístavů je v San Esperitu určitě přes deset.



• Herní
princip o zabírání území
Je jasné, že na takové ploše jsou nutné jakési koncentrátory, které
slouží k zintenzivnění akce a jako stanice vzdušného metra. Jednou
z prvních misí je osvobození armádou ovládané vesničky na severu San
Esperito. Zajdete za vzbouřencem, který postává poblíž oficiální vládou
spravovaného sídla a domluvíte se na útoku. V tu chvíli se na scéně
objevují další spolubojovníci a v ulicích vesničky se vyrojí policisté
a s nimi se o daný bod přetahujete. Když zabijete dost nepřátel, je
nutné odstranit první ze tří barikád, ať už granáty nebo raketometem.
Postupně se propracováváte až k centru, kde po třetí zničené barikádě
musíte zabrat vlajku, čímž danou oblast přebírá gerila. Stejným způsobem
funguje válka drogových gangů, jen s tím rozdílem, že na konci těchto
misí je ještě nutné zabít místní kokainové kápo.
Zabíráním území získáváte více spojenců z řad geril. Projevuje se
to v některých misích, kdy se na vaši stranu přidávají nejenom vojáci,
ale přiletí i vrtulník nebo dojede tank. Pakliže bojujete o vesnici
nebo město, nic moc navíc z toho nemáte, ale pustíte-li se do obsazování
vojenských prostor, můžete se těšit na obrněné transportéry, tanky,
vrtulníky nebo stíhačky. Prostě výbavu, která se vám v pozdějších
fázích hry šikne.

Drogová doupata jsou zase výhodná v tom směru, že na každém z nich je heliport s vrtulníkem. U některých vesnic se nachází místa, která po zabrání daného území využijete jako vlastní základny. Doplníte si zde zdraví, zbraně, vyzvednete nějaký dopravní prostředek a v neposlední řadě uložíte pozici. A nakonec zabíráním sídel získáváte mezi gerilami i drogovým gangem respekt. Díky němu se u základen objevují lepší zbraně a dopravní prostředky. A jak je to s tím vzdušným taxi? V herním menu je položka Extraction a po její aktivaci si vyberete kam vás má přiletěvší vrtulník dopravit. První je vždy místo briefingu další mise, ale zvolit si můžete i jakékoliv ze zabraných sídel a tak se rychle pohybovat po celé zemi.
• Zbraně na jedno brdo
Rico vládne všem možným zbraním a že jich v San Esperitu je. Pro začátek je to jeho železná pěst a dvojice dvanácti raných pistolí s neomezeným množstvím střeliva. Dál už to pokračuje v klasickém stylu: různé druhy brokovnic, automatických pušek, odstřelovačka, raketomety, granáty a časované i dálkově ovládané nálože. Jenže co se účinků týče, jsou si zbraně velmi podobné. Kromě kadence mají snad všechny stejnou účinnost.



Kdyby byl k dispozici jen jeden typ pistole, automatické pušky, brokovnice a raketometu, ušetřilo by to spoustu starostí. Takhle pro každý, téměř totožný, druh zbraně sbíráte různé náboje. K tomu jsou jednotlivé kvéry velmi podivně rozděleny do jakýchsi tříd. Například jeden raketomet je ve třídě třetí, ten druhý ve čtvrté a z každé třídy lze mít samozřejmě jen jednu zbraň. Není nic horšího, než když zjistíte, že došly náboje a na zemi se povalující samopal lze vyměnit jen za nenahraditelný raketomet, místo toho, abyste se zbavili prázdné zbraně.
• Šikovná výbava

DOPRAVNÍ PROSTŘEDKY
|
|
Po San Esperitu se můžete pohybovat mnoha
způsoby díky více než 100 typům vozidel, letadel a lodí. Zde
jsou některé z nich:
|
|
- Volným pádem
- S padákem - Na motorce - Pickupem - Teréňákem - Kabrioletem - Sporťákem - Autobusem |
- Na vodním skútru
- Motorovým člunem - Malým letadlem - Civilním vrtulníkem - Vojenským dopravním vrtulníkem - Stíhačkou - Armádním dopravním letadlem - a na všechno dohlíží policie |
Kromě toho se dá na všech dopravních prostředcích přistát, následně vykopnout řidiče a zaujmout jeho místo. Nebo se můžete chvíli vézt na střeše a při nejbližší příležitosti přeskočit zase jinam. Občas se vám přihodí velmi absurdní situace, jako když vyskočíte z vrtulníku a místo toho, abyste si otevřeli padák se zachytnete za prolétávající stíhačku. Je tomu tak proto, že kvůli zjednodušení ovládání se padák otevírá stejnou klávesou, jakou se stopují projíždějící vozidla, tím pádem i letadla.



Úkoly jsou dvojího druhu. Příběhové a dobrovolné. Co se příběhu týče, nebudu malovat čerta na zeď a rovnou řeknu, že v podstatě žádný není. Mise sice navazují, ale ve hře nejsou žádné zvraty a vše směřuje k exekuci El Presidente. I tak jsou animované sekvence uvádějící jednotlivé úkoly poměrně vtipné, hlavně svým komixovým nábojem. Sheldon a Kane jsou neustále v lihu, komandují, ale Rico se nikdy nenechá vytočit a naopak odpovídá s kamennou tváří, jako by převrat byl jen odpoledním šálkem čaje. Kane se nejvíc naštve, když Rico při plnění zásadní mise způsobí obrovskou explozi a jemu otřes na druhé straně ostrova shodí domeček z karet.
Příběhové mise jsou rozmanité, zejména co se provedení týče. V základu jde o to něco vyhodit do povětří, zabít důležitého člověka nebo ho naopak vytáhnout z vězení. Nečekejte nějaké obranné úkoly, ochranu svěřené osoby nebo místa. Přesto jsou dost rozdílné, zejména díky využití různorodých dopravních prostředků a nikdy se neopakujících lokací.
VIDEA Z VLASTNÍHO HRANÍ
|
První video zachycuje osvobozování
jednoho z větších měst v San Esperito. Uvidíte, jak jsou tyto
mise akční a zábavné. Na bojišti panuje zmatek - stačí málo
a jste bez milosti mrtví:
Streamovaná verze / Download verze (55 MB, XVID) externí hudba: K90 - Red Snapper (Destinatione redub) Druhé video ukazuje pasáž po vysvobození jedné z velitelek geril, která má zálusk na policejního velitele. Uvidíte, jak se dá spolupracovat s NPC, konkrétně, že řídíte auto a někdo jiný z namontovaného kulometu pálí po ostatních. Samozřejmě nechybí ani mise v opačném gardu, kdy se jen vezete na korbě a zaměřujete cíle: Streamovaná verze / Download verze (35 MB, XVID) externí hudba: Perry O'Neil - Bass Society |
Jednou
musíte sehnat vrtulník a s ním zničit vlak naložený raketami. Jindy
je nutné najít podvodní skútr a infiltrovat pečlivě střeženou loď
s atomovými hlavicemi. Nebo pomoci gerilovým bojovníkům s vyloupením
banky a uklizením kořisti. Příběhové mise mají ten správný náboj,
kolem vás vře válka, všude létají letadla, shazují bomby, tanky se
likvidují mezi sebou a vy se v tom zmatku snažíte přežít a splnit
zadaný úkol. Podstatnou částí misí jsou úniky. Nestačí jenom něco
vyhodit do povětří, ale než nastražené nálože bouchnou, musíte se
dostat do bezpečí. Tyhle pasáže jsou parádně adrenalinové, je nutné
co nejdříve sehnat nejvhodnější dopravní prostředek nebo se rozeběhnout
z kopce a zatáhnout za šňůrku padáku.
Dobrovolné extra mise už moc fajn nejsou, buď se jedná o popsané zabírání,
které je zábavné jen ve větších městech nebo více obrněných vojenských
instalacích. U každého obsazeného bodu čeká kontakt, který rozdává
další úkoly. Ty jsou ale vyloženě nudné, protože v blízkém okolí musíte
vždy jen někoho zastřelit nebo ukrást auto. A přestože za tyhle mise
dostáváte body navíc k vašemu respektu, splnil jsem jich z povinnosti
asi pět.



• Just Cause VS. Grand Theft Auto
Hned od začátku byl Just Cause zjednodušeně popisován jako mix mezi oblíbenou tropickou střílečkou a stejně populární gangsterkou. Herní styl je opravdu někde na pomezí. GTA se hra přibližuje zejména co se celkového konceptu týče. Máte naprostou volnost pohybu i volby co se bude dít dál. Na druhou stranu průběh misí je mnohem akčnější, posouvá se do polohy čistokrevné střílečky. Běháte, střílíte, házíte granáty, přebíjíte. Nebo nasednete do vrtulníku a danou misi plníte z ptačí perspektivy. Potud je vše v pořádku. Je fajn, že máte volnou ruku v tom, jakým způsobem danou misi splníte. Zda všechny vystřílíte ze země nebo tuhle práci necháte na spolubojovnících a vy se budete věnovat zásadnějším věcem, jako ničení barikád, destrukci tanků a vrtulníků.
Jenže už v první misi zjistíte, že tady není něco v pořádku. Všechno jakoby sedí, zbraně jsou dobré, ovládání různých pohybovadel také, hlavní hrdina má něco do sebe. Ale hra prostě nemá ten správný náboj. Jakoby autoři měli super návrh, ale do reality ho převedli jaksi syrově a nad spoustou věcí vůbec nepřemýšleli. Mám pocit, že z Far Cry i GTA si hra nevzala zrovna to nejlepší.

• I v ráji prší
Tím otevírám Pandořinu skříňku a na povrch začínají vyplouvat neduhy, kterými jinak nadějný Just Cause trpí. Ono objevování nepřátel ze vzduchu by nebylo tak hrozné, kdyby se odehrávalo někde za oponou, tedy tam, kde už stejně žádná auta ani postavy nevidíte. Jenže jsem se mnohokrát dostal do situace, kdy jsem si ubránil své místo, řekněme mezi dvěma chatkami, ale hra usoudila, že by mi měla trochu zavařit, tak se najednou v těsné blízkosti objevili další čtyři vojáci. Takové podvádění hře, která hlásá, že je vlastně střílečkou zasazenou do obrovského světa svobody (GTA), prostě nelze odpustit. A jestli si dobře vzpomínám v misích se takhle nepřátelé neobjevovali ani v GTA. Ale bohužel to není vše.



Dalším problémem je doprava. Jedete po silnici a nejednou se za vámi z ničeho nic objeví auto a přejede vás. Bez varování, bez zatroubení, bez toho aniž byste řidiče třeba střelbou vyprovokoval. Smůla, máš dávat bacha. Jindy vidíte spřátelený tank, z místa se nehne dobrou minutu co se snažíte přemoci vojáky, ale zrovna ve chvíli, kdy kolem něj potřebujete projít, rozhodne se jeho osádka šlápnout na plyn a přesunout se na výhodnější pozici.
S nezaviněným umíráním se setkáváte téměř pořád. Chápu, že je ostrov v občanské válce a na denním pořádku jsou přestřelky mezi policií a vzbouřenci. Jenže do malicherných půtek se zapojují i vzdušné jednotky. A protože jsou většinou vybaveny jen raketami, dokážete si představit, co to s vámi udělá, když projíždíte kolem takové přestřelky a zrovna v ten moment poblíž jedna dopadne. Helikoptéry, zvláště ty nepřátelské, jsou samy o sobě dost zajímavé. V podstatě od začátku do konce jsem měl za zadnicí aspoň jednu helikoptéru. Ta sice primárně neútočila na mě, ale to se změnilo už jen tím, že jsem omylem drkl do policejního auta a rázem aktivoval první z pěti stupňů pozornosti ozbrojených složek. A protože pilot vrtulníku byl policistův kámoš, začal do mě okamžitě šít.

• Vizuální extáze
Ze všech dosud dostupných materiálů bylo jasné, že grafické zpracování bude naprosto úžasné. V klidu mě nechávají rýpalové, kteří tvrdí, že co se technologie týče, nesahá Just Cause na paty té nebo oné hře. O vyspělosti enginu se nechci přít, důležité je, že ať je to tak či onak, uměli to autoři prodat více než dobře. Jestliže jste nehráli demo, vězte, že co se grafického zpracování týče, neměl jsem na PC s ničím lepším čest. Hrál jsem Oblivion i jiné špičkové tituly, ale Just Cause je jednoznačným králem. Zejména změny počasí a denní doby jsou naprosto úžasné, některé scenérie mi vyrazily dech. Občas jsem jen tak létal nad krajinou při východu slunce nebo proháněl motorový člun v deltách řek.



další obrázky z této hry si můžete prohlédnout v galerii
Z vizuální stránky Just Cause je cítit kýčovitost, ale já si ji klidně nechám líbit. Stejně bezchybné jsou výbuchy, vlny, raním sluncem osvícené pláže, horkem se tetelící vzduch, světlo procházející listy stromů, prostě paráda. Hudba nehraje stále, ale jen při plnění misí, při rychlé jízdě, letu nebo plachtění padákem. Je pěkně odpočinková, jako by byl Rico na dovolené v ráji a ne v rozvrácené zemi. Zvuky nepřekvapí, snad jen toho točení vrtulí bylo moc. Samozřejmostí je fyzikální model, který našel uplatnění zejména při řízení vozidel, ale není úplně ideální.

Stáhněte si: Demo, Videa, Trailery, Cheaty...
Související články: Dojmy z GC, Preview, Novinky...